Žofie mlží do další sezóny

zveřejněno: 15. května 2020
značky: Hradčany | parky | radnice | veřejný prostor

Dnes slaví svátek Žofie, jméno nyní nepříliš obvyklé, avšak v poslední době v myslích místních značně ožilo díky/kvůli (vyberte dle libosti) nedávno instalovanému vějíři před (resp. za) Píseckou branou. Přinášíme malé ohlédnutí.

Mlhavé zrození vějíře

Téměř před 10 lety v roce 2012 vznikl ideový záměr na úpravu (obou) předpolí Písecké brány. Obě plochy sloužily jako neregulované parkoviště, plocha blíže Hradčanské tak slouží dodnes. Už na sklonku roku 2013 vyhlásila Rada MČ Praha 6 výtvarnou otevřenou anonymní jednokolovou soutěž na "Plastiku ve veřejném prostoru na motivy Žofie Chotkové včetně vodního prvku" umisťovanou do jižního předpolí Písecké brány. Rada uznala, že okolí Písecké brány by mohlo být jedním z "charakteristických magických bodů Prahy 6".

Bláhové představy počítaly s tím, že by vítězný návrh soutěže "mohl být realizován" již ve 3. čtvrtletí 2014, tedy s koncem volebního období. Tento termín se ukázal jako příliš odvážný, a po změně vládnoucí garnitury se termín sunul až k plánovanému jaru 2018, zřejmě ke 150. výročí narození Žofie. Dílo se zadařilo dokončit až o rok později, slavnostně bylo za velké parády odhaleno 17. června 2019.

Nutno podotknout, že již při vzniku záměru se z veřejnosti ozývaly nesouhlasné názory na vystavění pomníku Žofii Chotkové (podobně záměru pomníku Marii Terezii, který vznikl v téže době), trnem v očích je příslušnost obou dam k habsburské monarchii, resp. k její třísetleté vládě v českých zemích. Navíc záměry vznikly jen v radě MČ, nebyly projednány na zastupitelstvu. Nu, stálo by jistě za úvahu, aby pomníky osobnostem vznikaly po diskuzi, na základě všeobecného konsenzu veřejnosti, s čitelným vztahem k českým dějinám či českému prostoru obecně (např. někdejší nápad bust "exotických" liberátorů na nám Ant. Čermáka byl přinejmenším podivný).

Letní mlžení

Musíme říct, že vějíř vypadá opravdu pěkně, provedení je precizní. V létě je příjemnou a užitečnou atrakcí - funguje jako mlžítko - vítaný osvěžovač vzduchu v parných dnech (podobné zvlhčení by bylo vítané i na jiných, sice všedních, ale daleko frekventovanějších místech Prahy 6). Bohužel funkce fontány je v poměrně příkrém kontrastu vzhledem k velké vydlážděné ploše mezi Píseckou branou a vějířem. Ta totiž působí jako nežádoucí teplený ostrov. Část ulice K Brusce blíže tramvaji byla rozšířena na dvojnásobek a vydlážděna, původně byla stejně široká jako část před branou a navazovala na šířku vlastní brány.

Aby mohlo k rozšíření dojít, musely padnout i nějaké stromy a zmizet část křovin. Jako absurdní se jeví správní řízení o kácení zeleně z důvodu instalace pomníku (připomíná dřívější záměr kácet zdravé stromy v parku Ve Struhách za účelem "revitalizace" parku na orientální zahradu. Je pravda, nové výsadbě se zatím daří, alej jednotného vzrůstu vypadá pěkně, ale to by v dnešní době (v době radnicí vyhlášené klimatické nouze) nemuselo být až tak důležité kritérium.

Vydlážděná plocha má podle B. Beránka z odboru územního rozvoje posloužit jako "shromažďovací prostor pro různé prezentační a společenské akce". Také kruhová vyvýšenina poblíž brány má sloužit jako podium, nicméně za první sezonu vějíře jsme však žádné takové využití vydlážděného prostoru nezaznamenali.

Mlha kolem nákladů

Ze zápisů rady na webu se můžeme dočíst, že pořízení vějíře přišlo na dva miliony bez DPH, přičemž část nákladů bylo uhrazeno z darů - PVK přispěly 800 tisíci a Česká spořitelna věnovala půl milionu (další půlmilion na úpravu okolí). Z důvodu použití jiného materiálu (litiny) byl nakonec vějíř dražší, ale nárůst ceny pokryly sponzoři zhotovitele. Avšak vlastní vějíř netvoří ani desetinu celkových nákladů na úpravy předpolí Písecké brány. Z veřejných zdrojů lze dohledat, že vyšplhaly ke 27 milionům Kč (nejen z rozpočtu Prahy 6). O dvou milionech za vějíř se ví, celková částka za úpravy prostoru zůstala trošku zamlžena.

Do nákladů však spadá nejen úprava bezprostředního okolí vějíře. Zeleň, která ubyla rozšířením ulice K Brusce, byla nahražena zúžením přiléhajícího konce ulice Chotkovy. Přibyla i drobná architektura a mobiliář - sedačky uprostřed silnice i trávníku (snad si na ně nekdo sedne), přibyly zábrany vjezdu do Chotkovy i mobilní hlavolam, upravili veřejné osvětlení, a od Bílkovy vily se můžeme projít po nové mlatové cestičce.

Mlžení kolem Žofie

Jistě leckoho napadlo, proč právě Žofie Chotková a její vějíř. Jak přesně k této volbě došlo, se už asi nedozvíme. Možnou inspirací pro tuto volbu byla možná existence nedalekých Chotkových sadů, které založil již r. 1832 jako první veřejný pražský park tehdejší nejvyšší zemský purkrabí Karel Chotek (a nechal vybudovat i nedalekou serpentinu u konce Jeleního příkopu) - jeho vnučka byla právě Žofie. Tedy máme již třetí připomínku Chotkových.

Žofii Chotkovou si vybral za ženu Franz Ferdinand. Proč právě ji, lze snad pochopit. Hledáme-li ale odpověď, proč se pro ni rozhodla Praha 6, poněkud tápeme. Mlží-li vějíř, mlží i radnice. Informační panely poblíž pomníku totiž nabídly v průběhu necelého roku různé varianty důvodů.

Při odhalení vějíře bylo totiž v souladu s historickou skutečností uvedeno, že kdyby se do Žofie nezamiloval sám následník trůnu, věděli bychom dnes o ní nejspíš totéž, co o její sestře Zdence, Terezii či dalších pěti sourozencích. Tedy nic. Jenže za 30 milionů vystavět pomník a upravit jeho okolí ženě, jejíž význam spočívá v manželství s vlivným mužem a příkladnou výchovou tří potomků, kteří se po roce 1918 zvolili rakouskou národnost? Možná v Kocourkově… Původní panely zmizely a s nimi i femme fatale Franze Ferdinanda d´Este. Místo nich se u vějíře objevil panel nový a s ním i nová Žofie - "významná osobnost českých a světových dějin". Proč se jí stala? Její smrt spolu s manželovou se stala "podnětem k první světové válce", odůvodňuje autor své tvrzení.

Po přečtení textu na panelu můžeme usednout na jednu z mnoha (většinou neobsazených - výhled na vějíř svíraný dlažbou neláká, na rozdíl třeba od laviček v nedaleké Královské zahradě či Chotkových sadech) a rozjímat, zda by k Velké válce nedošlo, kdyby následník trůnu se svou ženou do Sarajeva neodjel, případně zda by světové dějiny přišly o významnou osobnost, kdyby Žofie nepodlehla marnivosti a nerozhodla se doprovodit chotě do Sarajeva jen proto, že jí tam měly být natruc Vídni vzdány pocty náležející manželce budoucího císaře.

Škoda že autor textu o významu Žofie pro světové dějiny zřejmě hledal informace v nějakém románu, a ne v historických pramenech či odborných publikacích. Kdyby si přečetl třeba jen dílo rakouské historičky a specialistky na život u vídeňského císařského dvora Martiny Winkelhoferové Viribus Unitis, mohl navrhnout, aby Žofie Chotková v zájmu úspor sdílela v duchu dnešní doby svůj vějíř s Marií Terezií a časem možná i s dalšími významnými ženami habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie. Totiž vějíř a rukavičky na rakvi nebyly považovány za urážlivé symboly "zdůrazňující příslušnost k nižšímu stavu dvorní dámy", jak se lze na panelu dočíst, ale "byly obvyklým odznakem ženské důstojnosti a dostávaly je s sebou při pohřbu všechny příslušnice habsburského rodu".